PRÁVO V NĚKTERÝCH VYBRANÝCH ZEMÍCH
V evropských státech se postoj k vlastníkům detektorů kovů diferencuje na základě ústavněprávních tradic, resp. vztahu stát – občan. Je proto logické, když na jedné straně pomyslné barikády stojí Velká Británie či Dánsko a na druhé státy s méně liberálním přístupem k soukromému vlastnictví.
Právní úprava problematiky vyhledávání archeologických nálezů neoprávněnými osobami pomocí detektoru kovů v převážné většině zemí vychází z povolovacího principu. Ve většině zemí je vyhledávání archeologických nálezů pomocí detektoru kovů zakázáno.
V případě, že jednotlivec nemá povolení kompetentního státního orgánu, je takové konání
přestupkem nebo trestným činem. Sankcí za porušení právní povinnosti je většinou pokuta, méně často trest odnětí svobody nebo propadnutí nálezů a detektorů kovů ve prospěch státu.
Nejvíce sjednocujícím prvkem je oznamovací povinnost nálezce archeologického nálezu příslušnému orgánu státní správy ve stanovené lhůtě.
Vysoká míra podobnosti právních úprav je charakteristická i v případě odměny, vyplacené nálezci archeologického nálezu v případě splnění si svých zákonných povinností, tzv. nálezné.
Vlastnictví archeologického kulturního dědictví ve většině sledovaných států patří bez ohledu na způsob jeho objevení státu, což je dalším ze společných znaků právních úprav. Některé státy za určitých předpokladů umožňují, resp. nevylučují nabytí vlastnického práva i jinému subjektu než státu.
V případě povolení k vyhledávání archeologických nálezů pomocí detektoru kovů je nezbytný souhlas vlastníka pozemku, na němž má hledání probíhat.
V souvislosti s detektory kovů je zajímavou skutečností, že v některých zemích je nezákonné samotné držení detektoru kovů, minimálně na vymezených územích.
Škody způsobené na archeologickém kulturním dědictví uživateli detektorů kovů v poslední době přiměly mnohé státy k často radikálnímu zpřísnění podmínek jejich použití.
Více:
Michalík, Tomáš – Právne aspekty ochrany archeologického kultúrneho dedičstva v Európe. Archeologické rozhledy LXI–2009, str. 524–546.
Albánie
Výkopy archeologického charakteru a použití detektorů kovů neoprávněnými osobami je zakázáno. Porušení této normy je ve smyslu zákona přestupkem, za který lze uložit pokutu.
Anglie a Wales
Detektory kovů lze používat pouze se souhlasem vlastníka pozemku případně nájemce pozemku (aby „nebyli okradeni“) a na základě dohody s ním o případném dělení nálezného. Je zakázáno vyhledávat a vykopávat archeologické objekty v památkově chráněných územích resp. lokalitách zvláštního vědeckého zájmu.
Tzv. „pokladový“ zákon definuje předměty, na něž se vztahuje označení „poklad“. Jsou to:
- Kovové předměty (kromě jednotlivých mincí) starší 300 let a s podílem alespoň 10 % zlata nebo stříbra či mladších 300 let, ale s podílem minimálně 50 % drahého kovu.
- Skupina předmětů z jakýchkoliv materiálů předhistorického data, pocházejících z jednoho hromadného nálezu.
- Depot mincí starších 300 let (pokud mince neobsahují alespoň 10 % drahého kovu pak jich musí být alespoň 10 kusů).
- Předměty zhotovené z drahých kovů, které byly vědomě ukryty z důvodů jejich ochrany a určené k pozdějšímu vyzvednutí.
„Pokladem“ nejsou předměty u nichž lze zjistit majitele, neopracované přírodní objekty včetně kostí lidí a zvířat (i když jsou nalezeny spolu s „pokladem“), jednotlivé mince, skupiny mincí z různých historických období, nalezených na jednom místě (například poztrácené v krajině) a předměty nalezené v přílivovém pásmu.
„Poklady“ musí být ohlášeny úředníkům, pověřených k tomu místní vládou (místním muzeím), nebo pobočkám Britského muzea, do 14 dnů od nálezu nebo od zjištění, že se jedná o „poklad“. Úředník pošle potvrzení o oznámení a určí místo k odevzdání nálezu k odbornému zhodnocení. Jestliže nalezený „poklad“ není shledán jako předmět hodný pozornosti, je nálezci resp. majiteli pozemku vrácen. Pokud je zjištěn opak, a muzeum se rozhodne, že ho přijme do svých sbírek, je „poklad“ oceněn nezávislou komisí (v tržní ceně) a odměna je vyplacena dle dohody nálezce a majitele pozemku.
Systém však často neumožňuje, kvůli nízkým rozpočtovým možnostem muzeí, mnohé cenné nálezy vykupovat, dochází tak ke značným ztrátám kulturního dědictví. Tento problém je charakterizován jako „English disease“ (anglická nemoc). Hledači jsou příliš chamtiví a požadují vysoké odměny za nálezy. Spojené království je díky tomu považováno za zdrojovou zemi nelegálního obchodu se starožitnostmi.
Kromě „pokladového“ zákona existuje také dobrovolný systém financovaný vládou „Portable Antiquities Scheme“ (PAS), na jehož základě nálezci mají evidovat předměty, které nespadají pod působnost „pokladového“ zákona, ale přesto jsou historicky zajímavé. Přední kluby detektorářů pod dohledem National Council for Metal Detecting (NCMD – Národní rada pro detekci kovů) schválily „kodex postupů“, který předpokládá, že jejich členové budou oznamovat všechny nálezy. Potíž je v tom, že se tak neděje a uniká velké množství nálezů bez poznání (podle výzkumu spolku Heritage Action). Detektoráři tento systém samozřejmě obhajují, ať už nálezy zaznamenávají nebo ne, protože jeho existence legitimizuje jejich hobby (pro zajímavost ve státu Florida v USA byl provozován srovnatelný systém hlášení, ale byl zrušen kvůli „rozšířenému nesouladu“).
Přese všechno detektoráři dodržující uvedená pravidla způsobují stejné kulturní škody jako ti, kteří nálezy nehlásí (ničí nálezové kontexty a často oznamují nepravdivé údaje o místech a počtu artefaktů) včetně tzv. Nighthawkers, kteří nelegálně rabují i památkově chráněné lokality.
Austrálie
Je nezákonné provádět jakoukoliv činnost archeologického charakteru včetně detekce kovů a povrchových prospekcí bez povolení, které je vydáváno pouze kvalifikovaným odborníkům.
Belgie
Archeologické výzkumy (včetně detekce kovů) mohou provádět pouze kvalifikovaní licencovaní odborníci v archeologických institucích (právnických osobách) s vládním povolením. Detekce kovů na archeologických nalezištích je zakázána ve Valonsku, Bruselu a Německojazyčném společenství.
Ve Vlámsku (Flandrech) platí zvláštní úprava: Pro užívání detektoru kovů k vyhledávání archeologických nálezů (předmětů s datací až do konce 2. sv. války) je třeba povolení, které se vydává po splnění několika podmínek – věk nejméně18 let, posledních pět let bez odsouzení za trestnou činnost v oblasti kulturního dědictví, základní znalosti o archeologické památkové péči a povinnosti zapojit se do výzkumů na základě objednávky. Do 4 měsíců od podání žádosti žadatel obdrží registraci. Pro prokazatelné vyhledávání šperků, podzemních elektrických a jiných sítí i např. meteoritů se povolení nevyžaduje. Pokud při této činnosti dojde k nálezu předmětů v archeologickém zájmu, je stanovena oznamovací povinnost a umožnění profesionálního výzkumu.
Takto registrovaní detektoráři nesmí provádět detekci kovů v chráněných oblastech, v noci, v hloubce větší než 30 cm a bez povolení vlastníků pozemků. Většina z nich (zhruba 300 osob) je členy Národní asociace amatérských detektorářů s povinností dodržovat „kodex správné praxe“. Přesto existuje více než 1600 neregistrovaných detektorářů s obdobnými důsledky jako v jiných zemích.
Bulharsko
Hledání s detektorem kovů je povoleno na základě licence, kterou je velmi složité získat (zkouška v bulharském jazyce z archeologických metod, historie, dějin umění, místních legend a pověr zejména turecké menšiny). Ve vnitrozemí panuje značné bezpečnostní riziko. Po získání licence lze hledat kdekoliv, nález se musí ohlásit úřadům a nechat odborně ocenit, ale patří nálezci. Stát jej může odkoupit.
Dánsko
V Dánsku je užívání detektorů kovů povolené. Existuje zde silné veřejné mínění, že archeologické nálezy by měly být uloženy v muzeích nikoliv v soukromých sbírkách. Nesmí se ale hledat ve vymezených areálech památek a méně než 2 metry od jejich ochranného pásma. Na polích se nesmí kopat hlouběji než co již bylo dříve přeoráno (je kladen důraz na vědeckou informační hodnotu neporušených objektů). Hledač musí mít především povolení od majitele pozemku. Musí konzultovat s místním archeologickým muzeem svoje záměry, s tím, že muzea vedou registraci hledačů a požadují předkládání nálezů a informací s nimi spojených. Existuje zákon „o pokladu“ (danefæ), který vymezuje, které nálezy patří státu (předměty vysoké kulturní hodnoty, předměty z drahých kovů včetně mincí apod., které nikdo nemůže oprávněně prohlašovat za svůj majetek) a v jakých případech lze poskytnout nálezné. Hledač je povinen s každým nálezem nakládat tak, jako kdyby šlo o „poklad“. Nález musí předložit muzeu, které posoudí, jestli jde o „poklad“ či ne. V případě pochybností rozhoduje Národní muzeum.
S nálezy musí být zacházeno opatrně, musí být řádně ukládány, musí být zaměřena poloha nálezu pomocí GPS, u nálezu musí být uvedeno jméno nálezce, datum a místo nálezu, které musí být zkonzultováno s mapou. Doporučuje se členství v amatérských archeologických sdruženích, která již spolupracují s místními muzei a dbají na dodržování daných pravidel, doporučuje se hledání nejméně ve dvou lidech (kvůli svědectví), vedení vlastních záznamů (hledačského deníku). S nálezy se nesmí obchodovat, atd. Detektorář, který nálezy neohlašuje, se chová nezákonně.
Přes liberální pravidla a poučený přístup organizovaných detektorářů (asi 700 členů) aplikací zákona „o pokladu“ nejsou, podobně jako v Anglii, podchyceny tzv. „obyčejné nálezy“. Detekce kovů v Dánsku je spíše jen „lovem trofejí bez zájmu o maso“. Navíc se ukazuje, že poskytovaná data o nálezech nejsou bezchybná. A přese všechnu snahu dlouholetých obhájců detektoringu (např. A. S. Dobat) podle analýz existuje více než 2000 detektorářů, kteří organizováni nejsou a žádné své nálezy nehlásí.
Finsko
Všechny archeologické nálezy starší než 100 let musí být oznámeny s uvedením nálezového kontextu. Použití detektorů kovů není vyloučeno.
Francie
Nikdo nesmí používat detektor kovů za účelem hledání archeologických památek bez povolení pod sankcí pokuty a případně trestního stíhání. Účelem tohoto nařízení je ochrana archeologických nalezišť. Veškerá publicita a propagace týkající se detektorů kovů a jejich užívání musí obsahovat varování uvedené v první větě. To platí i pro návody k používání detektorů kovů při jejich prodeji. Jinak hrozí pokuta.
Povolení k použití detektorů kovů výslovně pro výzkumné účely uděluje kancelář prefekta regionu na základě žádosti, prokazující kvalifikaci žadatele, spolu s popisem místa průzkumu, vědeckých cílů a doby trvání výzkumu. Pokud má být průzkum proveden na cizím pozemku, musí být přiložen souhlas vlastníka tohoto pozemku. Pro policii, úředníky a ochránce památek je stanovena povinnost oznamovat zjištěná porušení zákona příslušnému státnímu zástupci k zahájení trestního stíhání.
Irsko
Nikdo nesmí použít ani mít k dispozici detekční zařízení na chráněném či registrovaném místě v archeologickém zájmu, za účelem hledání archeologických objektů, pod hrozbou trestního stíhání.
Nikdo nesmí podporovat, ať reklamou nebo jinak, prodej nebo používání detekčních zařízení za účelem hledání archeologických objektů.
Archeologický výzkum včetně detekce kovů jsou licencované činnosti. Amatéři mohou pracovat pouze pod profesionálním archeologickým dohledem v rámci výzkumu. Přesto v Irsku existuje více než 1000 detektorářů.
Itálie
Je zakázáno použití detektorů kovů v chráněných historických a archeologických oblastech. Jinde je povoleno se souhlasem vlastníka pozemku. Pokud je však přitom nalezen objekt historického nebo archeologického významu, musí být prospekce detektorem okamžitě ukončena a nálezy ohlášeny příslušnému úřadu do 24 hodin. Všechny archeologické nálezy jsou majetkem státu a musí být odevzdány. Za to může být vyplacena odměna až do výše 10 % hodnoty nálezu. Prodej archeologických artefaktů je zakázán a všechny mince starší 50 let jsou považovány za historické. Restrikce jsou uplatňovány i v případě vyhledávání militarií z 1. a 2. sv. války.
Kanada
Veškeré pozůstatky lidské činnosti starší 75 let jsou chráněným archeologickým pramenem. Stát je automaticky vlastníkem veškerého archeologického dědictví. Každý náhodný nález musí být chráněn in situ (bez narušení) a hlášen orgánům. Archeologický výzkum mohou provádět pouze kvalifikovaní odborníci. Jakýkoli archeologický průzkum vyžaduje povolení, pokud „naruší půdu“, na některých územích se vyžaduje povolení i pro povrchový průzkum.
Kypr
Podle zákona o starožitnostech není povoleno provádět vyhledávání a výkopy za účelem získání starožitností bez archeologické licence.
Lichtenštejnsko
Zákon vyžaduje ohlášení veškerých starožitností nalezených v zemi. Pro archeologické výzkumy je nutné vládní povolení.
Litva
Podle zákona všechny nalezené movité kulturní památky patří státu. Vyhledávání těchto památek pomocí detektoru kovů jakož i jejich vykopávání musí být povoleno příslušným vládním orgánem. Náhodné nálezy je jejich nálezce povinen do 1 týdne poskytnout stanovené kulturní instituci k prozkoumání. Pokud mají historickou, kulturní nebo archeologickou hodnotu, nálezce obdrží odměnu. Porušení zákona je sankcionováno vysokou pokutou.
Lucembursko
Vyhledávání objektů v archeologickém a historickém zájmu a vykopávky s cílem objevit nebo dokumentovat nálezy je možné provádět pouze s povolením ministerstva pro umění a vědy. Použití detektorů kovů pro nelicencovaný průzkum je v rozporu se zákonem.
Maďarsko
Hledání s detektorem je bez povolení zakázáno. Archeologické nálezy jsou vlastnictvím státu.
Malta
Zákon chrání všechny movité i nemovité historické a archeologické památky, které jsou starší více než 50 let. Výkopy je možné provádět pouze s vládním povolením. Oznamování náhodných nálezů je povinné. Dovoz detektorů kovů s citlivostí, která by mohla znamenat nebezpečí pro archeologické památky, je zakázán.
Německo
Každá spolková země má mírně odlišnou úpravu, společné všem je, že použití detektorů kovů není zakázáno, ale pro archeologické účely se vyžaduje povolení. Výkopy nesmí být prováděny bez odborné licence, a to ani v okolí památek, které by mohlo kopání přímo či nepřímo ovlivnit. Archeologické nálezy jsou vlastnictvím spolkové země. Veškeré náhodné objevy musí být hlášeny a nálezy odevzdány. Nálezné činí 50 % hodnoty, pokud byly nalezeny na veřejném pozemku, a 100 %, pokud k nim došlo na soukromém pozemku (je nutné povolení vlastníka pozemku).
Nizozemsko
Vlastníkem veškerých archeologických nálezů je stát, archeologické výzkumy jsou licencovanou činností pro kvalifikované odborníky. Od roku 2016 je povoleno vyhledávání a vyzvedávání archeologických nálezů amatéry do hloubky 30 cm v místech, kde byla půda již narušena např. orbou, avšak mimo chráněné památky a archeologická naleziště. Nálezy musí být ohlášeny do tří dnů od zjištění. Od té doby vyvstávají problémy s nedostatečným oznamováním nálezů a jejich zatajováním.
Norsko
Zákon zakazuje jakékoli narušení chráněných kulturních památek. Používání detektoru kovů mimo archeologická naleziště není protiprávním jednáním, ale nálezy starší než z roku 1537 a mince starší než z roku 1650 patří státu. Zákon vyžaduje, aby všechny nálezy byly oznámeny úřadům. Po určení hodnoty nálezu příslušným muzeem je nálezci nabídnuta odpovídající odměna.
Nový Zéland
Je nezákonné provádět nelicencované archeologické výzkumy na jakémkoli místě „spojeném s lidskou činností v době před rokem 1900, kde mohou existovat důkazy týkající se historie Nového Zélandu“. Náhodné nálezy musí být ponechány na místě beze změny. Nedostatečně dokumentovaná rabování nalezišť však přetrvávají.
Polsko
Hledání s detektorem je zakázáno pod trestem vězení do 2 let a zabavením přístroje. Pro účely archeologického výzkumu je vyžadováno povolení krajského konzervátora. Vlastníci pozemků bývají pozorní a svou půdu si brání, policie je nekompromisní.
Rakousko
Platí úplný zákaz amatérského prohledávání archeologických lokalit včetně období obou světových válek. Použití detektorů kovů pro archeologické účely vyžaduje povolení rakouského spolkového památkového úřadu. Povolení nejsou vydávána soukromým osobám. Kdo úmyslně používá detektor kovů v rozporu se zákonem, spáchá přestupek se sankcí pokuty, pokud jeho jednání nemá znaky trestného činu. Odměna za náhodný archeologický nález se dělí 1:1 pro nálezce a vlastníka pozemku.
Rumunsko
Osoby mající v úmyslu vlastnit detektor kovů nebo s detektory kovů obchodovat, musí získat povolení od policie. Nelegální držení detektoru kovů je přestupkem s vysokou pokutou včetně zabavení detektoru. Nepovolený prodej, resp. obchodování s detektory kovů je trestným činem. Vstup s detektorem kovů a jeho používání na archeologických lokalitách je podmíněno povolením od ministerstva kultury. Při nedodržení je sankcí zabavení detektoru a trest odnětí svobody v trvání od 1 do 5 let.
Severní Irsko (obdobně i Skotsko)
Každý, kdo bez licence vydávané ministerstvem provádí výkopy za účelem hledání archeologických objektů nebo věcí v archeologickém zájmu, se dopouští trestného činu nebo přestupku. Držení detektoru kovů na chráněné archeologické lokalitě bez souhlasu státního orgánu se považuje za trestný čin nebo za přestupek. Osoba, která bez souhlasu vyjme z terénu objekt archeologického nebo historického významu, který objevil za použití detektoru kovu v chráněné lokalitě, bude odsouzen ve zkráceném řízení k pokutě.
V případě neoprávněného obvinění musí sám detektorář prokázat, že používá detektor kovů pro jiné účely než lokalizaci předmětů archeologického nebo historického významu. Zároveň musí prokázat, že se mu i přes vynaložené úsilí nepodařilo zjistit, jestli je místo, kde použil detektor kovů, chráněným místem v archeologickém zájmu.
Legální je „vyhledávání předmětů, které jsou zřetelně moderního původu a vyskytují se na současném povrchu půdy“, na nechráněných územích, s povolením vlastníka půdy. Pro náhodné nálezy je stanovena oznamovací povinnost a možnost poskytnutí nálezného.
Na Slovensku byla zřízena Národná expertná skupina na elimináciu kriminality v oblasti kultúrneho dedičstva. Podezření na kriminální činnost lze ohlásit na archeo@minv.sk . Informační leták ke stažení.
Zákon o ochraně památkového fondu stanovuje:
Archeologický výzkum je oprávněn vykonávat památkový úřad a archeologický ústav prostřednictvím osob s odbornou způsobilostí; jiná právnická osoba může archeologický výzkum vykonávat pouze na základě oprávnění vydaného ministerstvem.
Nepovolený výzkum anebo výkop na kulturní památce, památkovém území, archeologickém nálezu nebo archeologickém nalezišti, jako též nepovolený sběr, přemísťování movitého nálezu, jeho neoprávněné držení a vyhledávání pomocí detekčních zařízení, se zakazuje.
(Povrchový sběr a nedestruktivní prospekce prováděná oprávněnými právnickými osobami se nepovažuje za nepovolený památkový výzkum.)
Archeologická naleziště eviduje archeologický ústav v Centrální evidenci archeologických nalezišť Slovenské republiky.
Archeologické nálezy jsou vlastnictvím Slovenské republiky.
Pokud se nález najde mimo povolený památkový výzkum, musí to nálezce oznámit krajskému památkovému úřadu přímo nebo prostřednictvím obce. Oznámení o nálezu je nálezce povinen učinit nejpozději druhý pracovní den po jeho nálezu.
Nález se musí ponechat bez změny až do prohlídky krajským památkovým úřadem nebo jím pověřenou odborně způsobilou osobou, nejméně však tři pracovní dny ode dne oznámení nálezu. Do prohlídky je nálezce povinen vykonat všechna nezbytná opatření na záchranu nálezu, zejména zabezpečit ho proti poškození, znehodnocení, zničení a odcizení. Archeologický nález může vyzdvihnout a přemístit z původního místa a z nálezových souvislostí pouze oprávněná osoba metodami archeologického výzkumu.
Na náhradu výdajů souvisejících s ohlášením a ochranou nálezu má nálezce právo pouze tehdy, pokud nejde o odborné výzkumy a o nepovolenou činnost.
Krajský památkový úřad může uložit pokutu až do 200 000 eur tomu, kdo vykonává bez rozhodnutí krajského památkového úřadu památkový výzkum na kulturní památce, památkovém území nebo archeologickém nalezišti nebo neoprávněně vyhledává, vykope anebo z místa nálezu vyzdvihne, přemístí či přechovává archeologický nález.
Za stejné přestupky může Krajský památkový úřad uložit právnické osobě nebo fyzické osobě, která je podnikatelem, pokutu od 300 eur do 1 000 000 eur.
Pokud se jedná o poškození archeologického nálezu nebo archeologického naleziště, postoupí orgány státního památkového dohledu věc orgánům činným v trestním řízení.
Podle § 249 trestního zákona, kdo neoprávněně vyhledává, vykope, jinak z místa nálezu vyzdvihne, přemístí či přechovává archeologický nález, anebo kdo jinak poškozuje či znehodnocuje archeologické dědictví, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky.
Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, jestliže spáchá tento čin detektorem kovů nebo jiným detekčním zařízením.
Odnětím svobody na tři roky až osm roků bude pachatel potrestán, jestliže spáchá tento čin ve značném rozsahu nebo závažnějším způsobem konání.
Odnětím svobody na pět let až deset let bude pachatel potrestán, jestliže spáchá tento čin ve velkém rozsahu, jako člen nebezpečné skupiny, na území požívajícím ochranu podle zvláštního předpisu anebo za krizové situace.
Slovinsko
Detektor kovů může být na vyhledávání archeologických nálezů použit výhradně se souhlasem příslušného státního orgánu a s podmínkou zabezpečení tohoto použití osobou, která má oprávnění provádět archeologický výzkum. Prodejcům detektorů kovů zákon stanovuje povinnost seznámit kupující se skutečností, že použití detektoru na vyhledávání archeologických nálezů je zakázáno. Sankcí je vysoká pokuta včetně zabavení detektoru. V roce 2009 byla vyhlášena amnestie pro nelegální držitele archeologických sbírek, během ní bylo přiznáno 208 sbírkových souborů.
Španělsko
Použití detektorů kovů není povoleno bez předchozí dovozní licence na detektor. Z různých důvodů se hledání s detektory kovů v této zemi nedoporučuje.
Švédsko
Používání detektorů kovů je principiálně dovoleno pouze pro vojenské účely a v případě oprávněného použití státním orgánem také na vyhledávání věcí, které nemají charakter starobylého nálezu. V některých případech (kromě území Gotland a Öland) je však možné provádět detektoring na základě povolení krajského archeologa. K žádosti o povolení je třeba přiložit zákres prospekce do mapy, svolení majitele pozemku i jeho nájemce, plánovaný termín. Nálezy je nutné dokumentovat, zaměřovat pomocí GPS a předložit je všechny (kromě těch, které prokazatelně pocházejí z období po 2. sv. válce) krajskému muzeu. Zákon zakazuje držet detektor kovů na starobylých památkách a nalezištích. Nedodržení zákona je přestupkem a může být sankcionováno pokutou nebo trestem odnětí svobody v délce až do 4 let včetně zabavení detektoru.
Od roku 2014 se musí hlásit všechny nálezy datované do období před rokem 1850. Národní památkový úřad nyní navrhuje vysoké zpoplatnění podání žádosti o povolení použití detektoru kovů, bez ohledu na to, zda povolení bude uděleno či ne.
Švýcarsko
Je zakázáno neoprávněné vyhledávání a vykopávání starožitností, přestože použití detektorů kovů není výslovně zakázáno.
USA
Jsou vyžadována povolení k povrchovému sběru, detekci kovů a vykopávání kulturních statků na federální nebo státní půdě, která jsou vydávána jen kvalifikovaným odborníkům pouze za účelem vykonávání jejich odborné práce. Povolení není třeba pro „rekreační použití detektorů kovů při vyhledávání předmětů, které nemají historickou hodnotu“. Na soukromém pozemku je zapotřebí souhlas vlastníka resp. domorodé obce na suverénních kmenových pozemcích. V případě nálezu archeologické povahy musí být naleziště ponecháno beze změny a ohlášeno.