ZÁKON O STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČI
Český památkový zákon (tj. zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči) sice vznikl v minulém režimu, po několika novelizacích však jeho archeologická část odpovídá evropskému standardu, formulovanému v Úmluvě o ochraně archeologického dědictví Evropy, k níž Česká republika přistoupila v roce 2000 a ve smyslu Ústavního zákona je součástí našeho právního řádu.
Prospekci s detektory kovů na území s archeologickými nálezy je třeba považovat za jednu z metod archeologického výzkumu. Archeologické výzkumy může provádět pouze oprávněná archeologická organizace. Územím s archeologickými nálezy se rozumí území či místo původního výskytu archeologických nálezů nemovitých anebo movitých, na němž již byly registrovány jakékoliv archeologické nálezy movité či nemovité povahy, na němž je lze odůvodněně očekávat či na němž jejich výskyt není vyloučen. Za území bez archeologických nálezů lze označit pouze takové území, na němž byly prokazatelně odtěženy veškeré uloženiny čtvrtohorního stáří.
Oprávnění k archeologickým výzkumům
Archeologické výzkumy je oprávněn provádět Archeologický ústav Akademie věd České republiky. Ministerstvo kultury může na žádost v odůvodněných případech po dohodě s Akademií věd ČR povolit provádění archeologických výzkumů vysokým školám, pokud je provádějí při plnění svých vědeckých nebo pedagogických úkolů, muzeím nebo jiným organizacím, popřípadě fyzické osobě, které mají pro odborné provádění archeologických výzkumů potřebné předpoklady (dále jen „oprávněná organizace“). Oprávněná organizace uzavírá s Akademií věd ČR dohodu o rozsahu a podmínkách provádění archeologických výzkumů.
Potřebnými předpoklady se rozumí odborná kvalifikace fyzické osoby žádající o udělení povolení, nebo odborná kvalifikace fyzické osoby, která je v pracovním nebo jiném obdobném poměru k osobě žádající o udělení povolení, jejichž prostřednictvím bude zajištěna odbornost provádění archeologických výzkumů, a vybavení laboratorním zařízením a prostory nezbytně nutnými pro vědecké poznání a dokumentaci archeologických nálezů a dočasné uložení movitých archeologických nálezů. Odborná kvalifikace se prokazuje splněním dosažené kvalifikace, jíž je vysokoškolské vzdělání získané studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti společenských věd se zaměřením na archeologii, a 2 roky odborné praxe.
V souvislosti s členstvím ČR v Evropské unii byl v rámci volného pohybu osob a svobody poskytování služeb zaveden zvláštní právní režim provádění archeologických výzkumů v ČR na základě oznámení, osobami, jež získaly kvalifikaci, či archeologické výzkumy vykonávaly, v jiném členském státě Evropské unie, jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederaci, podle zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace.
Osoby, které ministerstvu oznámí svůj záměr provést archeologický výzkum v rámci svobody poskytování služeb, a doloží náležitosti oznámení podle § 21a odst. 3 zákona o státní památkové péči, jsou oprávněny k provádění archeologických výzkumů na území ČR, aniž by se na ně vztahoval § 21 odst. 2 zákona o státní památkové péči (tzn. nemusí uzavřít s Akademií věd ČR dohodu o rozsahu a podmínkách provádění archeologických výzkumů). Tyto tzv. „osoby oprávněné k výzkumům“ při provádění výzkumů podléhají stejným povinnostem jako oprávněné organizace.
Oprávněná organizace je povinna oznámit Archeologickému ústavu zahájení archeologických výzkumů a podat mu o jejich výsledcích zprávu.
Ministerstvo kultury po dohodě s Akademií věd ČR může odejmout povolení k provádění archeologických výzkumů oprávněné organizaci, která porušila podmínky, za kterých jí bylo povolení uděleno.
Provádění archeologických výzkumů
Archeologický ústav a oprávněné organizace jsou povinny před zahájením archeologických výzkumů uzavřít dohodu s vlastníkem (správcem, uživatelem) nemovitosti, na které se mají archeologické výzkumy provádět, o podmínkách archeologických výzkumů na nemovitosti.
Archeologické nálezy
Archeologickým nálezem je věc (soubor věcí), která je dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činnosti od počátku jeho vývoje do novověku a zachovala se zpravidla pod zemí (výraz zpravidla znamená, že archeologickým nálezem může být věc nebo soubor věcí nikoli pouze pod zemí).
O archeologickém nálezu, který nebyl učiněn při provádění archeologických výzkumů, musí být učiněno oznámení Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu buď přímo nebo prostřednictvím obce, v jejímž územním obvodu k archeologickému nálezu došlo. Oznámení o archeologickém nálezu je povinen učinit nálezce nebo osoba odpovědná za provádění prací, při nichž došlo k archeologickému nálezu, a to nejpozději druhého dne po archeologickém nálezu nebo po tom, kdy se o archeologickém nálezu dověděl.
Archeologický nález i naleziště musí být ponechány beze změny až do prohlídky Archeologickým ústavem nebo muzeem, nejméně však po dobu pěti pracovních dnů po učiněném oznámení. Archeologický ústav nebo oprávněná organizace učiní na nalezišti všechna opatření nezbytná pro okamžitou záchranu archeologického nálezu, zejména před jeho poškozením, zničením nebo odcizením.
Jde-li o archeologický nález, který nebyl učiněn při provádění archeologických výzkumů (například při lesnických či zemědělských pracích, při provádění geologického průzkumu nebo činnostech v režimu stavebního zákona), má nálezce právo na odměnu, kterou mu poskytne krajský úřad, a to do výše ceny materiálu, je-li archeologický nález zhotoven z drahých kovů nebo jiných cenných materiálů; v ostatních případech až do výše deseti procent kulturně historické hodnoty archeologického nálezu určené na základě odborného posudku. Nálezce má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s archeologickým nálezem. O náhradě rozhodne a náhradu poskytne krajský úřad.
Prováděcí vyhláška č. 66/1988 Sb. k zákonu upřesňuje podmínky pro poskytování odměny a náhrady nálezci archeologického nálezu:
Dojde-li k archeologickém nálezu (který nebyl učiněn při provádění archeologických výzkumů), zvláště při zemních a výkopových pracích, nálezce uplatní písemně nejpozději do jednoho roku od nálezu u krajského úřadu vyplacení odměny za archeologický nález. V písemné žádosti o přiznání odměny musí nálezce uvést místo, datum a nálezové okolnosti.
U nálezu z drahých kovů si krajský úřad vyžádá zkoušku u Puncovního úřadu. U nálezů z jiných cenných materiálů (např. jantar, drahé kameny) si vyžádá ocenění u znalce ceny v příslušném oboru. V ostatních případech si krajský úřad vyžádá určení kulturně historické hodnoty archeologického nálezu (např. nepoškozené nádoby, souboru nádob, mincí ap.) Archeologickým ústavem Akademie věd ČR nebo Národním muzeem.
Nálezce má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vzniknou v souvislosti s nálezem (např. jízdné, telefonické, popřípadě telegrafické oznámení a další). Tyto náklady musí prokázat.
Stanovisko Ministerstva kultury k poskytování odměny č.j. 9711/2007 ze dne 26. července 2007: Nálezci, který cíleně s detektorem kovů hledá archeologické nálezy, by neměla být poskytnuta odměna podle § 23 odst. 4 zákona o státní památkové péči. K tomuto závěru dochází Ministerstvo kultury jak v případě, kdy posoudí nálezcovu činnost jako archeologický výzkum, tak i v případě, kdy nálezcova činnost nebude za archeologický výzkum ve smyslu zákona o státní památkové péči považována.
Vlastnictví movitých archeologických nálezů
Movité archeologické nálezy jsou vlastnictvím kraje, nejsou-li vlastnictvím státu nebo obce.
Movité archeologické nálezy jsou vlastnictvím kraje, v jehož územním obvodu byly učiněny, nejde-li o movité archeologické nálezy učiněné při archeologických výzkumech prováděných příspěvkovou organizací nebo organizační složkou obce, které jsou vlastnictvím této obce, nebo o movité archeologické nálezy učiněné při archeologických výzkumech prováděných státní organizací nebo organizační složkou státu, které jsou vlastnictvím České republiky.
Movité archeologické nálezy, které jsou vlastnictvím kraje, se ukládají v jím zřízeném muzeu. Movité archeologické nálezy, které jsou vlastnictvím obce, se ukládají v muzeu zřízeném touto obcí, případně v muzeu zřízeném jinou obcí nebo krajem. S movitými archeologickými nálezy, které jsou vlastnictvím České republiky, jsou příslušné hospodařit státní organizace nebo organizační složky státu, které při provádění archeologických výzkumů nález učinily; tyto movité archeologické nálezy se ukládají zpravidla v muzeích zřízených ministerstvem kultury nebo v jiných státních organizacích nebo organizačních složkách státu, pokud jsou v nich trvale uchovávány sbírky muzejní povahy.
PŘESTUPKY
Obecní úřad (místně příslušný správní orgán, v jehož územním obvodu byl přestupek spáchán) může uložit pokutu až do výše 20 tisíc Kč tomu, kdo úmyslně způsobí škodu na cizím majetku zničením nebo poškozením věci z takového majetku, nebo její krádeží.
Přestupku se dopustí také ten, kdo si úmyslně přisvojí cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby, nebo ukryje či na sebe nebo na jiného převede věc, která byla získána přestupkem spáchaným jinou osobou (podílnictví). Přestupku se dopustí i ten, kdo se o uvedené jednání pokusí. Za takové přestupky lze uložit pokutu do 20 tisíc Kč.
Jsou-li tyto přestupky spáchány opakovaně, uloží se pokuta do 30 tisíc Kč.
Podle zákona o státní památkové péči jsou movité archeologické nálezy vlastnictvím kraje, nejsou-li vlastnictvím státu nebo obce.
Podle občanského zákoníku je nálezce věci (archeologického nálezu) povinen tuto věc vrátit majiteli (tzn. obci, kraji, státu). Pokud (nálezci) není majitel znám, je povinen věc odevzdat kterémukoliv obecnímu úřadu.
Obecní úřad obce s rozšířenou působností může uložit pokutu až do výše 2 miliony Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že provádí neoprávněné výkopy na území s archeologickými nálezy.
Krajský úřad může uložit pokutu až do výše 4 miliony Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že provádí archeologický výzkum, přestože není osobou oprávněnou k výzkumům (tj. oprávněná archeologická organizace resp. osoba).
Krajský úřad může uložit pokutu až do výše 4 miliony Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že nesplní oznamovací povinnost po objevení nálezu.
V přestupkovém řízení lze podle § 15 zákona o přestupcích uložit sankci propadnutí věci, která náleží pachateli a věc byla ke spáchání přestupku užita (např. detektor kovů). Vlastníkem propadlé věci se stává stát.
V přestupkovém řízení lze podle § 18 zákona o přestupcích rozhodnout o zabrání věci, která nenáleží pachateli přestupku a jestliže to vyžaduje obecný zájem (tzn. archeologické nálezy). Vlastníkem zabrané věci se stává stát.
Náklady řízení o přestupku podle příslušné vyhlášky ministerstva vnitra činí 1.000 Kč. V případě, že byl přibrán znalec se tato částka zvyšuje o 1.500 Kč, pokud bylo znalců více může paušální částka nákladů činit až 6.000 Kč. Tuto částku hradí podle zákona o přestupcích občan, který byl uznán vinným z přestupku.
TRESTNÉ ČINY
Trestný čin zatajení věci podle § 254 trestního zákona spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc nikoli nepatrné hodnoty, která se dostala do jeho moci NÁLEZEM, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné. Za spáchání tohoto trestného činu hrozí pachateli trest odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitý trest.
Trestný čin poškození cizí věci podle § 228 trestního zákona spáchá ten, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Pachatel bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin na věci, která požívá ochrany podle jiného právního předpisu, nebo způsobí-li takovým činem značnou škodu. Odnětím svobody na dvě léta až šest let bude pachatel potrestán, způsobí-li škodu velkého rozsahu.
Trestného činu podílnictví podle § 214 trestního zákona se dopustí pachatel, který ukryje, na sebe nebo jiného převede nebo užívá věc, která byla získána trestným činem. Spáchat je možné jej nejen úmyslně, ale i ve formě nedbalosti.
Pachatel bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.
Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin ve vztahu k věci, která má větší hodnotu. Odnětím svobody na dvě léta až šest let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin ve vztahu k věci, která má značnou hodnotu, nebo spáchá-li čin jako člen organizované skupiny. Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin ve vztahu k věci, která má hodnotu velkého rozsahu.
Trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákona se dopustí úřední osoba (mj. člen zastupitelstva nebo odpovědný úředník územní samosprávy), která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, překročí svou pravomoc nebo nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci. Taková osoba bude potrestána odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, opatří-li tímto činem sobě nebo jinému značný prospěch nebo způsobí-li takovým činem značnou škodu. Odnětím svobody na pět až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, opatří-li tímto činem sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu nebo způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu. Příprava k tomuto trestnému činu je také trestná.