MALTSKÁ KONVENCE neboli Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy
S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament ČR a prezident republiky ji ratifikoval. Úmluva vstoupila v platnost dne 23. září 2000.
Podle Ústavy ČR, čl. 1, odst. 2: „Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva“. Podle čl. 10: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva“.
Kromě toho se v Preambuli Ústavy ČR hovoří o tom, že … my, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku … odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu.
Členské státy Rady Evropy a ostatní státy, majíce na mysli, že archeologické dědictví je základním prvkem pro poznávání minulosti celého lidstva, uznávají, že evropské archeologické dědictví, jež poskytuje doklady o dávné historii, je vážně ohroženo poškozováním … tajnými nebo nevědecky prováděnými vykopávkami a nedostatečnou informovaností veřejnosti …
Cílem Úmluvy je ochraňovat archeologické dědictví jako zdroj evropské kolektivní paměti a jako nástroj historického a vědeckého studia. Za součást archeologického dědictví se považují veškeré pozůstatky a objekty a jakékoli stopy po lidstvu z minulých období situované na jakémkoli místě … Jejich uchování a studium umožňuje vysledovat vývoj historie lidstva a jeho vztah k přirozenému prostředí …
Za účelem zachování archeologického dědictví a zaručení toho, aby archeologické výzkumy byly vědecky smysluplné, každý signatář Úmluvy:
- zajistí povinnost nálezce ohlásit příslušným úřadům každý náhodný nález součásti archeologického dědictví a dát jej k dispozici ke zkoumání,
- bude uplatňovat procedury k povolování vykopávek a dalších archeologických činností a k dozoru nad nimi,
- bude bránit jakýmkoli nezákonným vykopávkám nebo odstraňování součástí archeologického dědictví, archeologické výzkumy a průzkumy budou prováděny vědeckým způsobem (pouze kvalifikovanými, zvláště oprávněnými osobami), za předpokladu, že kdykoli to bude možné, budou se používat nedestruktivní průzkumné metody,
- učiní používání detektorů kovů a jakýchkoli jiných detekčních zařízení nebo postupů archeologického výzkumu předmětem specifického předchozího oprávnění, kdykoli s tím počítá vnitřní právní úprava státu,
- bude se snažit o maximální ochranu a údržbu archeologického dědictví, nejlépe na původním místě,
- zabrání nezákonnému oběhu součástí archeologického dědictví,
- postará se, aby si příslušné veřejné úřady a vědecké instituce mezi sebou vyměňovaly informace o jakýchkoli zjištěných nezákonných vykopávkách,
- podnikne všechna opatření, aby muzea a podobné instituce nenabývaly součásti archeologického dědictví, u nichž je podezření, že pocházejí z nekontrolovaných nálezů nebo nepovolených vykopávek nebo nezákonně z povolených vykopávek,
- povede vzdělávací aktivity s cílem vytvořit a rozvinout povědomí v názorech veřejnosti o hodnotě archeologického dědictví pro pochopení minulosti a o hrozbách pro toto dědictví.
Důvodová zpráva k Úmluvě specifikuje pozornost věnovanou detektorům kovů popsáním základního principu vyhledávání detektorem kovů: „Registrace detektorem je okamžitým impulsem k vykopání předmětu. Nelze předem rozlišit, jestli předmět představuje významný archeologický nález nebo odpad z dvacátého století. Výsledkem je v každém případě porušení terénu a zničení nálezových okolností. Neřízené využívání detektorů kovů tak vede k podstatným ztrátám na archeologickém kulturním dědictví.“