Portál amatérských spolupracovníků a evidence samostatných nálezů („PAS“) na webu Archeologická mapa ČR, zřízený Archeologickými ústavy AV ČR v Praze a Brně se „snahou o kultivaci a legální formalizaci amatérských terénních aktivit“, je bohužel založen na nekontrolovatelné důvěře v detektoráře a v oprávněné organizace, z nichž mnohé dlouhodobě nerespektují platná pravidla, bez spolehlivé záruky pozitivních změn.

Úvod

Z dikce památkového zákona (§ 21 a 22) vyplývá, že archeologické výzkumy je oprávněn provádět Archeologický ústav AV ČR a v odůvodněných případech i oprávněné archeologické organizace, které mají pro odborné provádění archeologických výzkumů potřebné předpoklady. Tyto potřebné předpoklady jsou precizovány v § 21 a příloze č. 3 památkového zákona, s tím, že je vyžadována odborná kvalifikace osob provádějících archeologické výzkumy, aby se zamezilo provádění archeologických výzkumů laikům či tzv. amatérům, ač jsou jejich pohnutky jakékoliv. Což je v souladu s Úmluvou o ochraně archeologického dědictví Evropy, požadující, aby archeologické výzkumy byly vědecky smysluplné a byly prováděny vědeckým způsobem pouze kvalifikovanými, zvláště oprávněnými osobami.
Úmluva též stanovuje „učinit používání detektorů kovů předmětem specifického předchozího oprávnění, kdykoli s tím počítá vnitřní právní úprava státu„. Žádná taková státní právní úprava však v Česku neexistuje a tudíž se lze domnívat, že PAS není v souladu s platným právem.

Archeologickým výzkumem rozumíme souhrn specializovaných výzkumných, průzkumných a jiných odborných činností zajišťujících vědecké poznání, cílené vyhledávání, záchranu, uchování a dokumentaci archeologických nálezů a vyhodnocení jejich kulturního významu. Tuto činnost z logiky věci nemůže vykonávat nekvalifikovaná osoba, tudíž ani prospekci s detektorem kovů, což je jedna z (částečně) destruktivních metod archeologického výzkumu, při níž dochází k narušení fyzické podstaty nemovitého archeologického nálezu a poškození či zničení nálezových okolností při vykopávání a vyzdvižení předmětu z terénu. Tím může být ohroženo či zcela znemožněno odborné rozpoznání a vyhodnocení nálezové situace a vytěžení odpovídajícího rozsahu informací (neboť moderní archeologie není pouhým sběratelstvím cenných předmětů). To podporuje i ustanovení § 39 odst. 2 písm. g) památkového zákona, stanovující sankci za provádění archeologického výzkumu neoprávněnými osobami v rozporu s § 21 odst. 2 a § 21a odst. 2.

Archeologické ústavy

Archeologické ústavy sice možná budou mít přehled o nově definovaných „projektech“ a „průzkumech“ realizovaných v rámci PAS, ale zřejmě nebudou schopny a možná ani ochotny je všechny kontrolovat, analyzovat a řešit případné nedostatky. Jestliže nedokázaly v minulých letech adekvátně reagovat na nelegální a neetická jednání některých archeologů a oprávněných organizací.
Ani v množství případů nálezů „pokladů“ nekriticky prezentovaných v médiích, archeologické ústavy nepoukazovaly na problematičnost takového konání, patřičně nekomentovaly výstavy a přednášky na téma „pokladů“ objevených detektorem kovů, kriticky nerecenzovaly množství vydaných publikací a článků o „pokladech“ z pera archeologů „sběratelů“, nevymezovaly se k účasti archeologů na akcích spojených s podporou prodeje detektorů ani vůči detektorářským webům, které napáchaly nepředstavitelné škody nejenom archeologii, ale i morálce. Tato selhání vedla k podpoře byznysu s detektory kovů, navádění k divokým hledačským aktivitám, podněcování k nelegální činnosti.
Za 30 let existence tohoto problému archeologické ústavy nedokázaly účinně obeznámit represivní orgány o škodlivosti detektoringu, aby bylo možné detektoráře stíhat a trestat alespoň stejně tak, jako třeba obyčejné pytláky. Stávající legislativa má k tomu, i přes účelová tvrzení některých archeologů o její zastaralosti, dostatečné nástroje. Ale kvůli neexistujícím „žalobcům“, liknavosti archeologických ústavů, orgánů památkové péče a ministerstva kultury (které se například snažilo bagatelizovat prospekci detektorem kovů jako nedestruktivní metodu! v důvodové zprávě k návrhu nového památkového zákona) vše vyústilo v současnou katastrofální situaci, vedoucí k rezignaci veřejnosti na ochranu archeologického dědictví, a v polovičaté řešení jen problematickými ústupky detektorářům. Což je mimochodem v rozporu s požadavkem Úmluvy o ochraně archeologického dědictví Evropy na „vedení vzdělávacích aktivit s cílem vytvořit a rozvinout povědomí v názorech veřejnosti o hodnotě archeologického dědictví pro pochopení minulosti a o hrozbách pro toto dědictví“.
Předkladatelé PAS, ač profesionálové z vědeckých institucí, nezvládli správně aplikovat základní legislativu, neboť zásadám Úmluvy o ochraně archeologického dědictví Evropy neodpovídala ani prvotní verze PAS předložená k odborným konzultacím.

Oprávněné organizace

Jestliže oprávněné organizace dosud nedokázaly vysvětlit svým detektorářským „družinám“, že nemohou vykonávat prospekci na pozemcích bez souhlasu jejich vlastníka či uživatele, ani PAS nestanovuje jasně, jak tato povinnost bude vynucována nyní, pokud má být ponechána jen na zodpovědnosti detektoráře (před zahájením průzkumu musí spolupracovník informovat majitele pozemku o zájmu provést archeologický průzkum a dohodnout se s ním na podmínkách; bez alespoň ústní dohody a souhlasu majitele pozemku nelze průzkum provést). Chybí specifikace průkazného doložení a kontroly sjednání takové dohody. Není proto vyloučeno, že nadále budou i amatérští spolupracovníci pobíhat po lesích a lukách bez těchto procedur a spoléhat se na neodhalitelnost, protože veřejnost, která jediná může upozornit na pohyb detektoráře v krajině, je ovlivněna tak, že detektoring nepovažuje za nic zvláštního či dokonce nelegálního. A tím spíše, budou-li se amatérští spolupracovníci prokazovat laikům málo srozumitelnými dohodami o spolupráci s oprávněnými organizacemi či zvláštními průkazkami.
Amatérští spolupracovníci by měli provádět preventivní záchranu ohrožených movitých památek, vesměs již zbavených svého původního kontextu uložení. Oprávněné organizace by pak měly mít z povahy věci přehled o lokalitách, kde hrozí přirozená degradace terénu nebo o lokalitách ohrožených zemědělskou činností. Jestliže však takový přehled neměly v uplynulém období a posílaly (nebo tolerovaly) své amatérské spolupracovníky i do intaktních či minimálně narušených terénů, neexistuje záruka, že se v této praxi nebude pokračovat.
Památková inspekce ministerstva kultury sice tvrdí, že pokud nebudou nastavená pravidla dodržována, může to být důvodem pro zahájení řízení o přestupku s oprávněnou organizací nebo vypovězení dohody či podnětu k odejmutí povolení k provádění archeologických výzkumů, ale vzhledem ke zkušenostem s oznamováním podezření o nelegální činnosti oprávněných organizací, které dosud nevedlo k nápravě natož k potrestání, jsou na místě značné pochybnosti o vymáhání práva v tomto směru.
Ještě před spuštěním PAS měla být provedena důkladná analýza dosavadní činnosti oprávněných organizací a v pochybnostech (jichž není málo) měly být předem vyvozeny důsledky, aby se mohlo znovu začít „s čistým štítem“.

Spolupracovníci

Naprostá většina detektorářů včetně mnohých stávajících spolupracovníků není ochotna se podřídit stanoveným pravidlům. Jejich hlavním zájmem je bezdozorové hledání kdekoliv, kde chtějí oni a kdykoliv se jim zachce, zábavně s celou rodinou na výletě nebo třeba ve spolku ohánějícím se pofidérní registrací u ministerstva vnitra, přičemž chápou archeologii jako pouhé sběratelství, mají neodolatelnou potřebu chlubit se nálezy na anonymních „detektorwebech“, získat nálezné, utajovat svá „políčka“, shromažďovat soukromé sbírky, obchodovat s nálezy atd. A to i po 30 letech liberálního přístupu některých oprávněných organizací a tzv. spolupráce s nimi!
Tento neblahý stav zásadně nezmění ani PAS. Nových zájemců o spolupráci bude zřejmě minimální počet, především z kapacitních důvodů na straně oprávněných organizací, neochoty podřídit se novým pravidlům, ale i omezenosti mnohých detektorářů neschopných pochopit systém PAS a a správně jej používat.
Vytvoří se tak pouze legalizační platforma pro úzkou skupinu stávajících amatérských spolupracovníků, především pro tzv. detektorářské „družiny“ operující dlouhodobě kolem některých profesionálních archeologů, kteří získají (fakticky nekontrolovatelnou) moc (či ochrannou ruku) nad těmito svými „družinami“. Dokonce lze spekulovat, že PAS je systém připravený přímo na míru těmto družinám, jejichž silnému tlaku tím bylo zřejmě ustoupeno. A vzhledem k tomu, že mnohé oprávněné organizace ani dnes nepostupují v souladu se zákonem, nelze se spoléhat, že se tito archeologové nebudou snažit obcházet i PAS, ať už z vlastní pohodlnosti nebo na nátlak detektorářů. Kteří rozhodně nechtějí „zkoumat“ jen oraná pole či jiné recentně narušené plochy.

Podmínky legality PAS

Připustíme-li, že PAS může být nakonec užitečným systémem (ostatně obsahově totožný návrh jsme formulovali již v roce 2016), tak pro jeho legální funkčnost je nezbytné posílení kontrolních mechanismů, v souladu s Úmluvou o ochraně archeologického dědictví Evropy, stanovující uplatňování dozoru „nad procedurami k povolování vykopávek a dalšími archeologickými činnostmi“.
Pro takovou důslednou kontrolu amatérských spolupracovníků a oprávněných organizací však nejsou vytvořeny odpovídající podmínky. Těžko očekávat výraznější navýšení kapacit na archeologických ústavech (a zřejmě ani vyšší zájem o kontrolní činnost, jestliže neprobíhala doteď). Lze si celkem snadno představit, že nedostatky v záznamech PAS budou řešeny díky úzkým vazbám mezi archeology takovou úpravou, aby se „vlk nažral a koza zůstal celá“. Proto je důležité, aby veřejně dostupné údaje v PAS měly rozsah dovolující veřejnou kontrolu, a někoho, kdo se případnými podezřeními bude vážně zabývat.
U amatérských spolupracovníků by bylo třeba vyžadovat kromě chytrého telefonu pořízení outdoorové kamery s dostatečným datovým úložištěm, vybavené časovou a GPS stopou pro nepřetržitý záznam průběhu průzkumu (na principu autokamery). Takový záznam by měl být evidován/odevzdán spolu s nálezem do PAS. O důvěryhodnosti a poctivosti detektoráře stojícího tváří v tvář cenným artefaktům lze totiž velmi snadno pochybovat, jak o tom stále svědčí množství nálezů v soukromých sbírkách a nabídkách na internetu.
Na začátku spolupráce s oprávněnou organizací (resp. přihlášení do PAS) by měl detektorář kromě absolvování patřičného školení učinit čestné prohlášení o neexistenci své soukromé sbírky (a pokud ji má, odevzdat ji formou „amnestie“).
Nezbytnou podmínkou provedení průzkumu musí být souhlas vlastníka/uživatele pozemku, jinak průzkum nebude možné provést. Dohodu musí učinit buď archeolog z oprávněné organizace, který má zájem na průzkumu určitého území (písemnou formou jako u jakéhokoliv jiného archeologického výzkumu) případně sám detektorář, který by měl založit do systému minimálně svoje čestné prohlášení o získání souhlasu s uvedením příslušných nacionále vlastníka v souladu s katastrem nemovitostí, včetně kontaktních údajů pro možné ověření.
Vlastník/uživatel pozemku by měl po ukončení výzkumu obdržet kopii nálezové zprávy nebo alespoň odkaz na veřejně přístupný záznam v PAS o provedeném průzkumu (o čemž by měl být vlastník/uživatel pozemku vyrozuměn již ve fázi sjednávání dohody/souhlasu s provedením průzkumu např. formou předání/zaslání informačního letáku PAS s potřebnými údaji).
Všechny zainteresované složky archeologie a památkové péče včetně ministerstva kultury by se měly postarat o důkladnou informovanost policie, státních zástupců a krajského úřednictva, např. vydáním metodiky, aby zvládali nelegální detektoring správně posuzovat a účinně jej trestat. Neznalost u represivních orgánů je hlavním důvodem špatné vymahatelnosti práva.

Připomínky k praktické části PAS

Principy spolupráce jsou v Návodu k používání PAS pro amatérské spolupracovníky formulovány vágně, např.: „V ideálním případě by základní evidence měla proběhnout přímo v místě nálezu, v případě technických překážek (nedostupný internet, zastaralý telefon apod.) by mělo k evidenci nálezu dojít bez zbytečných odkladů po návratu z terénu“. Vzhledem k tomu, že jde o zásadní důkaz přítomnosti na konkrétním místě, je nezbytné přesné vymezení povinností. Tak, že zaměření a základní evidence MUSÍ proběhnout přímo v místě nálezu, neboť GPS je dostupná všude, minimálně 2G síť (i přes malou rychlost stále umožňující dostatečné datové přenosy) má téměř 100% pokrytí území ČR, takže není důvod evidenci odkládat na jindy (pokud by docházelo k dodatečným záznamům častěji, je třeba kontrolou zjistit dostupnost signálu v daném místě a čase a vyloučit tak podezření na záměrně nesprávnou lokalizaci nálezu). Pokud spolupracovník nemá chytrý telefon, MUSÍ se jím povinně vybavit, což je ve srovnání s cenou detektorové techniky zanedbatelná položka. V té souvislosti je třeba přesně stanovit základní výbavu každého spolupracovníka tak, aby kromě jiného mohl hodnověrně prokázat okolnosti nálezu. Měla by to být vedle smartphonu také již zmíněná outdoorová kamera s dostatečným datovým úložištěm, vybavená časovou a GPS stopou pro nepřetržitý záznam průběhu průzkumu.

Proškolení amatérského spolupracovníka podle protokolu o proškolení má opravňovat „k provádění archeologických výzkumů formou povrchového průzkumu“. Povrchový průzkum je podle Pravidel archeologického výzkumu součást nedestruktivní archeologie, zabývající se např. výzkumem antropogenních tvarů reliéfu, geobotanickou indikací nebo povrchovými sběry (což obvykle znamená např. sběry zlomků keramiky nebo kamenné industrie; v souvislosti s detektory kovů znamená detekci pouze v ornici). Průzkum detektorem kovů, při němž dochází k vyjímání nálezů z intaktního terénu, je (částečně) destruktivním terénním archeologickým výzkumem, nikoliv povrchovým průzkumem.

Protokol o proškolení určuje „vyzvedávat pouze nálezy, které nejsou v místě původního uložení, např. pocházejí … z lesní hrabanky“. Kromě toho, že není určeno, jak amatérský spolupracovník rozezná „místo původního uložení“ od místa s recentním uložením, není specifikováno, co je to „lesní hrabanka“. Hrabanka může někdy tvořit jen velmi mělkou „mladou“ vrstvu půdy, v níž lze očekávat minimum nálezů, naopak hrozí velké nebezpečí zásahů do intaktní lesní půdy pod tenkou vrstvou hrabanky.

Protokol o proškolení stanovuje před vyzvednutím nálezu, kromě zaměření polohy pomocí GPS, „vhodnými metodami nález dokumentovat“. Tyto metody zde nejsou přesně popsány, přestože se jedná o zřejmě nejdůležitější část průzkumu, která může jednoznačně prokázat původní situaci, stav místa nálezu a okolní souvislosti.

Dokud nebudou tyto připomínky zohledněny, bude iniciativa No-detector považovat účast detektorářů v PAS za nelegální provádění archeologických výzkumů.